„Za vaši a naši svobodu“ – toto heslo z polské historie si vypůjčila Natálie Grobaněvská, když 25. srpna 1968 na Rudém náměstí demonstrovala s dalšími sedmi statečnými proti okupaci Československa. Za svůj protest byli zatčeni a odsouzeni k mnohaletým trestům vězení a pobytu na psychiatrických klinikách. Pod stejným heslem dnes obyčejní Rusové opět protestují proti ruské vojenské agresi na Krymu. A opět jsou zatýkáni. Podle portálu OVDinfo monitorujícího v Rusku státní násilí bylo během několika protestů v Moskvě v neděli 2. března zadrženo nejméně 362 osob, 72 lidí zůstalo v celách přes noc a někteří z nich již byli odsouzeni k několikadennímu vězení. V roce 1968 byli lidé v SSSR nuceni vyjadřovat souhlas se vstupem vojsk do Československa, a také dnes jsou někteří ruští státní zaměstnanci nuceni k účasti na demonstracích na podporu vojenské invaze na Ukrajinu.
Originální plakát Natálie Gorbaněvské ze srpna 1968 s heslem „Za vaši a naši svobodu“ tvoří záhlaví iniciativy ruských občanů „Jsme proti vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny“
„Strašně se stydím,“ řekla mi včera jedna moje známá Ruska. Tak jako před 45 lety demonstrující proti invazi do Československa ukázali, že i v SSSR žijí svobodní lidé nepodléhající ideologické propagandě, ukazují i účastníci současných protestů, že i v dnešním Rusku žije mnoho odvážných lidí se zdravým rozumem. Petici odsuzující krymskou agresi podepsalo za dva dny přes 25 tisíc lidí, obdobnému textu na Facebooku pak vyjádřilo sympatie více než dvakrát tolik příznivců.
Zde je plný text iniciativy „Jsme proti vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny“:
Nepodléhat šílenství
My, níže podepsaní občané Ruska, vyjadřujeme absolutní nesouhlas s politikou, kterou bez jakýchkoli srozumitelných vysvětlení provádí vedení naší země ve vztahu ke Krymu. Tato politika – která poskytuje tribunu svrženému prezidentu Janukovyčovi, která šíří zvěsti o neexistujících „bandách“ a údajném pronásledování ruských obyvatel Krymu a nakonec umožní přesun jakéhokoli, třeba i malého vojenského kontingentu na území Ukrajiny – nikterak neodpovídá vyhlášeným cílům, tedy podpoře míru na Ukrajině. Naopak toto vše vede k vyostření již beztak složité politické situace.
Rusko by mohlo sehrát roli skutečného mírotvorce, pokud by ovšem nepodněcovalo sváry mezi obyvateli různých regionů a etnickými skupinami na Ukrajině, a naopak by napomáhalo národnímu a politickému vzájemnému porozumění.
Místo toho jsou podnikány kroky, ke vší hrůze připomínající hitlerovskou a stalinskou demagogii vpředvečer světové války. Tendenční i prostě lživé informování státních TV, rozhlasu i novin o událostech na Ukrajině, a zároveň jasný útlak nezávislých sdělovacích prostředků vedou k tomu, že ve společnosti vzrůstají šovinistické, militaristické nálady, které se vydávají za patriotické vzedmutí.
Ovšem jak ukazují dějiny, a to i dějiny naší země, opravdový patriotismus nespočívá v podléhání šílenství a podpoře jakýchkoli činů státu. Stát není celé Rusko, hysterický dav není celý národ.
Staré heslo „Za vaši a naši svobodu“ se opět stalo aktuálním.
Věříme, že v Rusku si mnoho, velmi mnoho lidí přeje jen jedno – mír a shodu v bratrské zemi. Východní, západní a jižní regiony Ukrajiny jsou schopny se domluvit na všech sporných problémech bez intervence zvenčí. Krev zatím nebyla prolita.